Kapitola první-Útěk
Slunce již začalo vysvitat,někteří koně spali, někteří jedli a jiní divoce řehtali.V rychlosti jsem se postavila na nohy a slyšela pravidelné kroky blížící se k budově.Muž rozevřej velká dřevěná vrata a do budovy vpadlo pronikavé světlo.Muž šel s kuráží kolem mého boxu,když jsem viděla že se blíží utelka jsem do kouta úplně vzadu,člověk se na mě podíval a vydal ze sebe opět ten jejich divný zvuk,ale nezastavil se ,pokračoval cílevědomě dál.Zastavil se na konci budovy a něco tam dělal.Řekla jsem si ted nebo nikdy!Naklusala jsem otočila se přímo proti vratům,odrazla jsem se a přeletěla velké kovové hrazení které mě dělilo od svobody,ovšem jsem do něj kopla,zazněla obrovská rána a půlka hrazení se vylomila a spadla s třísknutím na zem,ostatní koně se to snažili napodobit jiní kopali a vyhazovali,neohlížela jsem se a běžela dál,slyšela jsem ovšem další ránu padání hrazení a štastné zařehtání.Koně za mnou vybíhali ven.Byli jsme štastní a běželi pospolu,Vyběhli jsme na velkou louku a když jsme byli v dostatečné vzdálenosti,začali jsme se rozprchávat do kopců,hor a lesů.
Už jsem běžela hodiny a konečně jsem začala poznávat náš milovaný les! Řehtala jsem a snažila se nají Lady s Polárníčkem.Když v tom jsem narazila na jiné stádo koní,kolem nich běhal smutně Polárníček,ale koně ho odháněli a kopali po něm.Když mě spatřil rozběhl se za mnou a nadšeně knučel.Bylo to srandovní.Pak jsme si spolu hráli,honili se a měli velikou radost.Lady jsme však nenašli.Skovali jsme se do křoví a uvelebili se na měkounkém mechu.Jakmile jsem si lehla a začala odpočívat,cítila jsem v noze pronikavou,pichlavou bolest.I Polárníček si všiml že na mé noze není něco v pořádku,telka z ní krev a byla těžká a oteklá.Vstala jsem a šli jsme s Polárníčkem dolů k potoku,tam jsem se napila a schladila svou nohu.
O dva měsíce později..únor
Už dlouho nemůžeme Lady najít,ale moje noha je již celkem v pořádku,poslední doubou jsme však kvůli tomu měli problém s vlky ,ale myslím že při posledním střetu kdy jsem je zasáhla těžce kopytem snad dají pokoj,začalo mi jich i být líto vypadají opravdu slabí.Dnes jsme se s Polárníčkem rozhodli jít k Srnčímu jezeru,jestli se tam Lady nemůže zdržovat.Museli jsme sejít trochu níž z Veverčího kopce,projít kolem tůněk a bažin a poté jít dlouhou cestu po louce,zem je ovšem strašně zamrzlá,také mi již začínají ty protky lézt krkem.Nakonec jsme přeskočili velkou tůnku a začalo se před námi rozléhat velké zamrzlé Srnčí jezero.Najednou jsme uviděli pohyb.Polárníček začal štěkat a já řehtat,oboum nám byl tento neomalený velký krok nějak pobědomí.Za stromem vykoukla krásná Ladyna hlava a zařehtala na nás svým tenkým pronikavým hláskem nadšeně jsme se za ní rozběhli...očichali se,zažertovali a svými krky se objaly.Bylo to krásné měla jsem velkou radost že se vše zase k dobrému obrací.Vrátili jsme se společně na Veverčí kopec,napásli se a společně jsme usli v keři kde není moc sněhu je tam spoustu listí..v našem domově na Veverčím kopci.
Lady již pustili z ozdravovny ven do přírody,nohu už má zdravou a Konvalinka při svém skvělém skoku přes hrazení se také zranila ovšem už je v pořádku stejně jako Lady,doufám že si příště přečtete další díl Divokých mustangů! :) Jestli máte facebook a máte rádi koně přidejte se na naší stránku I love horses. (i s tou tečkou) . Děkuji za přečtení vaše admin /Tess/
