Kapitola první- Nejhorší predátor na zemi ...
Dnes byl hrozný den skoro ten nejhorší...
Ráno jsem si povšimla bíle snéhové pokrývky,vyběhli jsme z našeho úkrytu a začali se v chladné peřině válet ,skákat a jemně pohazovali kupičky sněhu do vzduchu,Polárníček je začal radostně chytat,bylo to velmi vtipné,po těhle kravinkách jsme si s Lady vyrazili na malou snídani vyrazili jsme po úzké pěšince srn a odbočili na širší prostranství mezi stromy, všichni jsme spokojeně klusali bok po boku,když v tom jsme v dáli zaslechli ten hrozný zvuk,jako by vrčelo statisíce vlků,neměla jsem tušení co to je a náhle se zarazila,zvuk se odrážel mezi stromy vůbec jsem netušila odkud je,Polárníček začal tichounce vrčet a poštěkávat byl očividně vyděšen z toho strašného zvuku,ano jěště stále mi zní v uších,nikdy před tím jsem nic takového neslyšela.A najednou to utichlo,ulevilo se mi a rozodla se jít dál,pomalu jsem se rozešla,neušla jsem ani pár metrů a vystřelila rána,obrovská rána,v mžiku jsem se otočila a prchala pryč,Lady byla u mě ale Polárníček...ach ne Polárníček se potácel k zemi,nevím co se mu stalo.Lady ale stále běží vedle mě,a znovu ,, prásk!´´Udělalo se mi špatně všechno kolem bylo romazané,zatočila se mi hlava.Nemohla jsem dál a spadla jsem k zemi.Naposledy jsem slyšela další ránu,ale už si nic víc nepamatuji.Nakonec jsem se produdila ve velmi malém prostoru.Lady ani Polárníček tu nebyli jen spoustu štavnatého sena,které mě ale vůbec nelákalo! Začala jsem řehtat,kopat,kousat,točila jsem se a byla jsem v naprostém šoku,uvědomila jsem si že mám něco zvláštního za ušima a dále to vede po lících a kolem nosu(Milí čtenáři naše konvalinka tím myslí samozřejmě ohlávku!).Uslyšela jsem kroky,ale nepatřili sobu,losu,vlkovi ani žádnému živočichovi co znám!V tom náhle propuklo dovnitř malého prostoru ostré zimní světlo (Milí čtenáři omlouvám se že vás opět ruší moje maličkost ale ráda bych poukázala že Konvalinka je v přepravním vozíku.).A konečně jsem je spatřila ... člověka ,tvora o kterých mi vyprávěl můj milovaný dědeček,vyprávěl mi jak zabili mou babičku,bála jsem se jich a instynkt mi velel utéct,vyrazila jsem po vratké rampě,ale zarazil mě předmět na mé hlavě ke kterému bylo připojeno něco dlouhého a pevného.Neudržela jsem tuto prudkou ránu a upadla jsem.Lidé ze sebe vydávali zvláštní zvuky a přitomto zvuku sebou mírně třásly(KOnvalinka myslí smích)myslím si že tím se chystali k útoku ale asi si to pak rozmysleli,nemohla jsem se na ně ani dívat jak se mi hnusili,začala jsem volat Lady a Polárníčka.Nic se neozvalo,začala jsem naříkat a z velké tvrdé kovové budovy se ozvalo zařehtání koní ale všichni byli cizí,cítila jsem hřebce,klisny,remonty ale i hříbata.Všichni byli vyděšeni,najednou začali lidé konat... dva se postavili dál za mě a ti vepředu začali odvazovat dlouhou věc.Snažila jsem se utéct stavěla se na zadní,kopala ale měly dlouhé tyče s provazy a s nimi vydávaly hrozné rány,musela jsem tedy chtě,nechtě dojít do budovy za ostatními konmi,otevřelivrátka a vpustili mě do menšího prostoru který byl rodělen kůly,každý kůn měl svůj menší prostor,všude bylo seno,a drobné žluté zrníčka.Nelibilo se mi tam chtěla jsem za Lady a Polárníčkem,do našeho lesa!
Pokračování příště...
Konvalinka se právě nachází na jatkách lidé tyto dva koně uspalia naložili do nálkadního vozu,chtěli si je zkrotit a Polárníčka uspali aby jím v ničem nemohl zabránit a nechali ho v lese.Cesty byli ale zmrzlé a tak nákladní vůz naboural.Koně stále spali ale při nárazu si Lady udělala něco s nohou.Lidé nevěděli co si počít když v tom potkali v autě s přepravníkem zlé lidi z jatek.Řekli že jim pomohou ale chtějí za to jednoho z koní a vybrali si Konvalinku protože Lady byla zraněná.Konvalinku tedy odvezli na jatkla a Lady je nyní na uzdravně a její nynější maitelé se jí ale chystají opět pustit!Nebojte se Konvalinka již chystá skvělý plán! :)
